Kopidlno - Oficiální web

* 12. 5. 1779 v Jablonném nad Orlicí – † 6. 3. 1854 v Kopidlně

kněz a spisovatel český

Od  roku  1793 studoval na gymnázium v Litomyšli a po maturitě začal roku 1799 studovat filozofii. Od roku 1801 vstoupil jako dobrovolník do tělesného praporu arcivévody Karla a později studoval bohosloví. Roku 1806 byl vysvěcen  na  kněze  a od srpna téhož roku působil jako kaplan na faře v Kopidlně. Za tři roky se stal  farářem v Samšině, kde mu byl svěřen post školního dozorce vedení školy. Již v počátcích svého působení pečoval o povznesení místního školství a F. A. Vackovi se za to dostalo pochvalného uznání od konzistoře i od krajského úřadu. Roku 1813 se vrací do Kopidlna jako farář.  Stal  se 14. kopidlenským katolickým farářem od rekatolizace Kopidlna provedené v roce 1642 a 21. duchovním správcem kopidlenské fary od jejího založení. Později odmítl místo referenta dalmatského gubernia v Zadaru (dnešní Chorvatsko) a zůstal v Kopidlně, kde aktivně pracoval 40 let. Stal se horlivým knězem a výmluvným kazatelem, pečoval o zvelebení školství a vzdělání učitelů. Obohacoval také chudé domácí písemnictví. Vydal několik sbírek českých kázání a příležitostních duchovních řečí, pro lid překládal i psal poučné knihy a články – „Příležitostné duchovní řeči“ (1824); „Nové kázání postní“ (1838), poučné knížky pro lid – „Užitek vštěpení nebo očkování neštovic kravských“  (1815),   „Obraz  dokonalého  učitele“  (1822).   Sledoval   také   pokroky   v   zemědělství a informoval o nich své čtenáře. Vacek se stal také dopisovatelem mnoha českých i německých časopisů, např. Schulfreund, Taschenbuch, Monatschrift der Gesellschaft des vaterländischen Museums in Böhmen, dále pak do Moravskoslezské společnosti ku zvelebení rolnictví a známosti přírody aj. V Kopidlně zanechal František Alois Vacek také velkou knihovnu. Za své zásluhy byl vyznamenán řády rytířskými a posléze i rytířským řádem Františka Josefa.

Když se roku 1834 stal vikářem na Kopidlensku, první v celé diecézi zavedl učitelské konference k  povzbuzování  a  vzdělávání   učitelstva,   zejména   v didaktice  a  pedagogice   a   horlivě   pečoval o zvelebení školství, že si získal přízviska „arciotce učitelů“. Do oblasti jeho působení spadalo tehdy 12 farních osad a 23 škol. Vacek pokračoval ve svém úsilí o vznik nových škol a zvelebování těch, které již existovaly. Vlastenecko-buditelské vztahy charakterizovaly i Vackovu činnost spisovatelskou. Věnoval velkou pozornost historii Jičínska a napsal celou řadu českých a německých článků. Věnovaj se např. osobnosti Albrechta z Valdštejna, Josefa Štěpána z Kopidlna (dvorního klavírního mistra, vlastence a příznivce školy a vzdělávání), historii hradů Bradlec a Kumburk, událostem v Jičíně v době švédské války 1631-48 (za tzv. třicetileté války) aj. Německy psal o hradu Veliši a o rodu Šlikovském. V rukopise zůstala obšírná historie rodu Šlikovského. Nejvýznamnější byly Vackovy práce dějepisné, rodopisné a  místopisné.  „Místopis  a historie městyse  Jablonného nad Orličkou“ (1831); „Historie farní školy Kopidlnaské“ (1831); „Historie kostela v Drahorazích“ (1829); „Historie statku Střevačského“ (1830); „Zlomek z historie pánů z Kopidlna“ (1842).

František Alois Vacek byl vlastencem, církevním činitelem, učitelem a regionálním spisovatelem doby českého  národního  obrození,  který  celý  svůj  život  zasvětil  péči  o  vzdělání a další rozvoj mládeže i dospělých. Jeho cílem se stalo, stejně jako u jiných obrozenců, povznesení národní kultury a zvýšení postavení českého národa v rámci tehdejší habsburské rakousko-uherské monarchie. Vackovy myšlenky  a  odkaz  neztrácejí  ani  dnes,   po   více   než   sto   padesáti   letech,   na   své   důležitosti  a pro Kopidlno představuje F. A. Vacek jednu z významných postav místní historie.