Kopidlno - Oficiální web

* 14. 3. 1726 v Kopidlně - † 5. 8. 1797 ve Vídni

císařský dvorní klavírmistr a skladatel

Narodil se v Kopidlně v rodině kantora Jana Štěpána a od svého otce získal základy hudebního vzdělání. Jako chlapec zpíval na chóru kostela Sv. Jakuba Většího v Kopidlně. Při úprku obyvatel před Prusy se dostal až do Vídně, kde vyhledal pomoc hraběte Františka Jindřicha Šlika. S podporou hraběte Šlika, který měl v Kopidlně kapelu, odešel Josef Antonín v roce 1741 do Vídně. Stal se žákem proslulého Georga Christophera Wagenseila, u něhož studoval hru na cembalo a kompozici a v době jeho nemoci jej zastupoval jako učitel v císařské rodině. Patrně v roce 1763 byl Štěpán jmenován dvorním klavíristou, v roce 1766 se stal na doporučení svého učitele dvorním učitelem klavíru. K jeho žákyním  patřily  dcery  císařovny  Marie Terezie:  Marie  Antoinetta  (později  královna  francouzská) a Marie  Karolina  (později  královna  neapolská).  Byl  také  učitelem  virtuosky  madam Kurzbeckové a pozdější spisovatelky Karoliny Pichlerové. Ta jej ve svých vzpomínkách vykreslila jako veselého svérázného člověka s nevyčerpatelnou studnicí humoru, který důkladně rozuměl svému umění. Pichlerová vypráví, že v salonu jejího otce, dvorního rady Greinera, se scházela skvělá společnost – mezi jinými sám W. A. Mozart, J. Haydn a Salieri. Vrcholu své slávy dosáhl v letech 1761 – 1785. Byl jedním z prvních, kdo komponoval ve Vídni německé písně, z nichž mnohé se staly velmi populárními, jako: Ich war erst sechzehn Jahre alt, Das Veilchen in Hornung aj. Složil čtyři sonáty a koncerty a snad i oratorium a některé písně kostelní. Zvláštní pozornost vzbudily jeho variace na píseň Můj milý Janku, nech mně mou Anku. Vedle toho vydal tiskem: VI Divertimenti per il Cembalo; VI sonate per il Cembalo (1756-59); XL Preludi per il Cembalo in diversi tuoni (1762); III Sonate da Cembalo (1763); III Sonate per il Cembalo (1764); Sammlung deutscher Lieder für´s Clavier (1778-80). Štěpán také řídil vyučování zpěvu císařských granátníků ve školách a dále působil ve šlechtických a měšťanských rodinách  ve Vídni.  V roce  1775  musel  –  kvůli  slábnoucímu  zraku  –  odejít  z císařských   služeb. Po nezdařené operaci šedého zákalu oslepl úplně, ale svůj těžký osud nesl statečně. Těsně před svou smrtí psal pro kostel v Kopidlně requiem, po jehož dopsání skonal.

Celé své jmění čítající 2.290 zlatých ve stříbře odkázal zápisem o řádném školním základě (12. 3. 1795) do fondu školy. Z ročního úroku 136 zlatých měl být vyplácen učitel 25 zl/R a pomocník 12 zl/R. Tento bohulibý odkaz navazoval na tzv. Městský grunt, kdy město odkoupilo zřejmě v roce 1646 hospodářství, jehož výnos měl být věnován k vychovávání žákovstva ve škole kopidlenské.